neděle 14. června 2015

Oblaka fest a my podruhé

Zamáčkněme slzu a uchovejme milou vzpomínku, druhý ročník rodinného festivalu s lehce smolným názvem Oblaka fest, je za námi. 

Stejně jako loni nebylo počasí akci právě nakloněno a možná by stálo za to, zauvažovat nad změnou jména, jelikož ta oblaka se zdají být pro festival osudová.

Nicméně, vezměme to hezky popořadě a nepředbíhejme, jelikož ráno to na průtrž mračen rozhodně nevypadalo. 

Nebe vymetené, vzduch na padnutí a vedro k zalknutí. Ale ani tato meteorologická konstelace nás od návštěvy neodradila.

Hned po příchodu jsme zapluli do šapitó a zhlédli vystoupení Cirku La Putyka. Viděno optikou dětského diváka, střídali se části slabší s těmi vysloveně nabušenými a ač jsem většinu času strávila lovením Vilíka zapadlého pod tribunou, nad většinou akrobatických kousků jsem si s radostí dramaticky zaáchala.


Před obědem pak Maty prubnul ještě lezeckou stěnu a rugby. 



Zapálený rugbyový trenér ho dokonce tak nadchl, že náš introvert, koumák a sportovní ignorant prohlásil, že od září nastupuje do týmu. (Nutno podotknout, že před spaním už nevěděl, jakže se ten sport s šišatým míčem jmenuje, takže bych na jeho rugbyovou kariéru moc nesázela. Toliko poznámka pro sportovce v příbuzenstvu, které bych tímto ráda ušetřila zklamání.)
 
Zato Ami nám byla se srdceryvným pláčem a slovy „Amálku na ragby nedávat,“ vrácena, neboť ji zuřivě povzbuzující trenér přivodil lehký nervový otřes. 

K obědu nám pak zahrála k tanci vyzývající skupina Circus Problem a po něm si konečně spravila festivalovou chuť i naše citlivá dcérenka, když se vrhla na výrobu květinového věnečku, zatímco kluci se zasekli u party yoyerů SLUŠNÝ TEAM, které Maty vyhodnotil jako „fakt hustý!“ a k Vánocům si prý přeje vlastí jojo (nebo yoyo?).


Radůzu a skupinu Pískomil se vrací jsme bohužel vnímali již v lehkém úpalovém deliriu, tudíž si z nich moc nepamatuju. 

Jemné ochlazení v nás ovšem probudilo druhou mízu. Vylezli jsme z úkrytu a strávili plodnou chvilku u žonglérské dílničky, kterou přerušil až příchod deštivého armagedonu.

Na ústup bylo pozdě a navíc, nejsme žádný vořezávátka, a tak jsme se ukryli ve stanu s dětským koutkem a přečkali bouři i krupobití v suchu a pohodlí. Zatímco pořadatelé nad námi stan přidržovali, aby ho vítr neodnesl.





Následně jsme se přesunuli do šapitó na Matyho oblíbené klaunské trio Squadra Sua, které opět nezklamalo. 




A kolem sedmé jsme opustili značně prořídlý dav, kterému se už vlastně ani dav říkat nedá. Byl to spíš takový vytrvalý hlouček. A vydali se k domovu.

Sečteno a podtrženo, program festivalu byl parádní. Dílničky, workshopy a další doprovodné aktivity od minula mnohonásobně povýšily, až nám bylo líto, že jsme toho vyzkoušeli tak málo. Občerstvení taktéž nezklamalo a zejména hamburgery od Mazaných matek byly vskutku delikátní. A jako třešinka na dortu pro mou ženskou ješitnou duši vznikla díky mužově pohotovosti fotomomentka Nevyléčitelné optimistky s moderátorem festivalu, Tomášem Hanákem!


Jen mi to nedá, nezaskuhrat si na počasí. Holt cílovka rodinného festivalu vyrazila vcelku pochopitelně raději k vodě, většinu návštěvníků během chvíle rozehnal liják a ta hrstka odvážných, kteří nakonec hájili návštěvnickou čest, pravděpodobně uvrhla organizátory do lehké deprese.

Tak tedy díky a sbohem Oblaka feste a příště by to možná chtělo optimalizovat název ;-)


3 komentáře:

  1. Je super, že se akce tohoto typu konají. Máma včera organizovala Indiánskou slavnost a i když to bylo jen pro naši malou vesnici, ze zákulisí jsem mohla sledovat, kolik práce s nacvičováním tanečků, (pozor, tančili tentokráte se už nebránící rodiče, nikoli děti), soutěžemi, občerstvením a samozřejmě sehnáním spousty materiálů na stavbu indiánské hospody, výrobů koňů, šperků apod., to celé dalo. Oto víc teď organizátory těchto akcí obdivuji.
    Reformu názvu by to vskutku chtělo. Jen si tak říkám, jak by se měl festival jmenovat, aby nebylo příliš horko, ani příliš zima, příliš sucho, ani příliš deštivo... Že by Jasno a dvacet dva stupňů fest?

    Jo a proč vlastnĚ Oblaka fest?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná Festival optimálního počasí ;-)
      Taky organizátory všech podobných akcí obdivuji, já bych na to neměla takříkajíc koule :-)

      Vymazat
  2. V těch šatech Vám to, optimistko, teda strašně sluší!

    Akce vypadá opravdu podařeně. My jsme s dcerami minulý víkend strávili celý den na Zetor Show :-D. Sprchlo několikrát, vždy jsme se někam uchýlili a pak opět vylezli.

    Myslím, že podobné akce musí zkrátka pořádat srdcaři, které nezaskočí (zamrzet může, ale zaskočit je to nesmí) nízká účast. Také pořádám něco osvětového (promítání filmů z Jednoho světa) a naučila jsem se už celkem úspešně vítat cca pět návštěvníků tak, jako bych jich přišlo sto :-D.

    L.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)